A daleko pravdivější příběh... :-( BOHUŽEL..realita

30. března 2012 v 23:20 |  * * Hubnutí
tohle je reakce na šťastnou anorektičku, a je to pravděpodobnější verze anorexi.. NEPODPORUJI ANOREXII V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ, ale taky NIKOHO NEODSUZUJI!!!



Nechci psát o tom jak jsem se k anorexii dostala, ani o tom kolik jsem vážila, co nejedla a podobně. Všechny to totiž známe, vždy je to skoro stejné a já nechci aby můj příběh sloužil jako návod do toho pekla, kterým anorexie a celkově poruchy příjmu potravy jsou.
Nevím jak jste na tom byli ostatní, ale mě bohužel většina příběhů a knížek sloužila spíš pro to, abych si řekla, že ony byly hubenější, ony jedli míň, musím víc cvičit, jíst méně kalorii a pod. A proto já chci psát o tom co mi anorexie vzala, co udělala s mým okolím a jak změnila mě.
Už je to vlastně 8 let (bylo mi 15) a já bych vůbec neřekla, že je to tak dávno. Nikdy bych neřekla co s vámi taková nemoc udělá, jak z pohodové, veselé holky může být najednou vystresované a ulhané nic.
Nikdy jsem neviděla nic horšího než mamku sedící hodiny před pračkou jak pozoruje točící se prádlo a brečí, pořád jen zoufale brečí. Tátu,který se snaží mi vnutit aspoň malinké sousto čehokoliv,nebo jak mě drží psychicky i fyzicky zhroucenou v náručí a přemlouvá mě abych šla k psychiatrovi. Staršího bráchu, který naprosto nechápe, nerozumí a neví co se svojí bláznivou sestrou.
Sebe, vychrtlou na kost, bez energie, života s očima plnýma beznaděje, nenávisti, nepochopení a slz. A v pozdějších časech i sebe jako kopu sádla sklánějící se nad záchodem a ve zvratkách. Hlavně sebe naprosto bez mozku a rozumu.
Ale vlastně pořád si myslím, že si nedokážu představit ani zlomek toho, co to pro mou celou rodinu muselo být. Protože jinak nechápu proč to ve mně pořád je, proč už konečně nemůže po těch letech převládnout rozum a proč já konečně nepřestanu řešit jídlo a sebe.
Všichni si myslí, že už jsem v pořádku, působím tak, tvrdím to, protože už jim nechci přidělávat další bolest, už jsem dospělá už za mě nemůžou trpět oni, nechci to.
Vypadám jako každá normální holka, váha v normálu, sportuju, chodím na brigádu, studuji VŠ, bydlím na studentském bytě, chodím na party a pod. takhle mě vidí okolí.
Ale já vím, že hlavu ještě nemám v pořádku, pořád tam je ten červ co nahlodává, pořád se u mě střídají období kdy blbnu a kdy jím normálně. Pořád je tam ta šíleně tenká hranice k tomu aby celý to peklo začalo nanovo,pořád ani za těch 8 let to pořádně nejsem já.
Stále a dokola řeším jídlo, buď nejím a nebo se přejídám. Pořád si myslím, že kdybych zhubla tak bych se měla líp, vše by bylo lepší. Mám zas milion předsevzetí co musím, co nesmím, prostě jsem v tom pořád a pořád mám v hlavě ten bordel. Na jednu stranu chci být zdravá a šťastná a konečně neřešit jídlo, ale na druhou stranu si pořád myslím, že jsem tlustá a hrozně moc chci zhubnout.
Mám strach, strach z toho, že zas chytnu tu velikou vůli a přeženu to, ale taky mám strach, že už se mi nikdy nepovede zhubnout a bejt krásná.
Pořád žiju v kolotoči jménem jídlo a váha, pořád mám strach a nenávidím se za to, že nedokážu být normální a v pohodě.
Nesnáším rána, kdy kvůli tomu jak vypadám a kvůli tomu že jsem to zas nedokázala nezvládnu ze zoufalství ani vstát z postele nebo něco dělat. Nesnáším když se ze zoufalství opíjím, přejídám, týrám hladem, či v posilovně. Nesnáším sebe. Nesnáším samotu, ale čím dál častěji jí vyhledávám.
"zvládla" jsem si za ta léta projít anorexií, bulimií, přejídáním, pokusem o sebevraždu, přehnaně jsem sportovala, chlastala a kouřila, jedla a žila přehnaně zdravě i přehnaně nezdravě, přehnaně jsem se učila, ale taky i naprosto na všechno kašlala a nedělala nic.
Normální a fajn období, střídali a stále střídají extrémy. Naštěstí už´nikdy nebylo nic tak vyhrocené a extrémní jako anorexie v mých 15, naštěstí.
Je to všechno peklo a šílenej hnus a nikdy bych to nikomu nepřála zažít.
A proto všechno prosím vás ostatní seberte se z toho, neblázněte a nehubněte!!
A těm, kteří už v tom jsou až po uši, tak těm držím palce a přeju, ne já vím, že jednou to bude ok a bude fajn
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mandeline mandeline | Web | 31. března 2012 v 8:15 | Reagovat

Je to strašný, to není život... Když se nad tím zamyslím, tak taky pořád přemejšlym nad jídlem, ale doufám že je to jen přechodné období a až zhubnu (snad jo) tak bude všechno jinak...

2 Denn Denn | Web | 31. března 2012 v 10:02 | Reagovat

Jo tak tohle je už pravdivější příběh...no je to smutný... :( Snad do toho zase nespadne...

3 WriteEssay WriteEssay | E-mail | Web | 25. července 2017 v 14:49 | Reagovat

Write My Essay - EssayErudite.com

Fed up of typing "who can write my essay" in the search bar?
Would you like to have a reliable helper always by your side?
Our website will come as an excellent solution to <a href="https://essayerudite.com/write-my-essay/" />write my essay</a>

4 DannyAmave DannyAmave | E-mail | Web | 19. srpna 2017 v 18:48 | Reagovat

ВНИМАНИЕ!!! Ядекс и отношение к клиентам смотреть всем!!!
Посмотрел и был в ШОКЕ....
Вот ссылка на Ютуб
https://www.youtube.com/watch?v=IdYDpLcuVnA

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama